Vánoční salamandry – DDR 1982.
Nákupních center a různých butiků je už pomalu více než-li samotných zákazníků. Koho běhání po obchodech nebaví, může nakupovat přes internet zboží z celého světa, aniž hne zadkem. Pamětníci vědí jak to vypadalo v socialistických priorech před rokem 1989. V obchodech bylo kulový, pokud člověk neměl přísun bonů nebo známou prodavačku v Domě módy, popř. v rodině krejčího, hrozilo mu, že bude chodit oblečený jako Pepa Vyskoč. To nehovořím o tom, že i na tristní nabídku v obchodech stály neskutečné fronty. Kdy si někteří lidé dnes stěžují, že je všude moc lidí, vzpomenu si jak máme krátkou paměť.
Uvedu malou vzpomínku. Počátkem 80. let jsem marně sháněl zimní boty, které by alespoň trochu solidně vypadaly. Mým snem byly kožené salamandry s umělým kožíškem zevnitř. Vzpomínám si, že jsem tehdy prolétal celou Prahu, ale nabídka byla zoufalá. Socialistické výlohy a obchody v té době nabízely zimní obuv, kterou by ani Yeti nenosil. Byly to ležákové hrůzy, které i zadarmo byly drahé. Ono bylo vcelku jedno zda jste bydleli v Praze, Brně nebo Košicích. Nabídka byla všude stejná, konkurence neexistovala a dovozové věci byly pryč během chvilky. Mám desítku nohu. Když jsem si tehdy vyzkoušel zimní botu, noha se mi nějak zázračně zvětšila o tři čísla a v nové botě jsem se pohyboval jako po obrně. Připadalo mi, že boty jsou určeny zřejmě kosmonautům na Bajkonoru. Většina mužské populace tehdy nosila neforemní zimní bufy, těžko definovatelných tvarů a designů, které ve sněhu zanechávaly stopy připomínající hroší stádo. Ženy na tom byly s výběrem zimních kozaček sice o něco lépe, ale nebyla to také žádná sláva.
Kdo měl trochu vkusu, bylo to prostě k uzoufání. To samé platilo o nabídce oblečení. Pomatuji si, že v 70 letech se dokonce objevily v obchodech papírové šaty pro ženy a bolševik se tím ještě chlubil. Naštěstí většina lidi si občas vyšmelila nějaké ty bony a v Tuzexu si koupila vysněné džíny, které pak nosila půlka republiky.
Ale, abych se vrátil k mým salamandrám. Myslím, že to bylo v r. 1982. Podnik, ve kterém jsem tehdy pracoval, uspořádal na konci roku pro zaměstnance jednodenní – autobusový zájezd do Drážďan. Tehdejší DDR na tom s nabídkou zboží v obchodech byla obdobně jak naše socialistická republika, ale nabídka zimních bot tam bývala lepší. Rozhodl jsem se vyrazit. Sehnal si východní marky – kurs 3,-- Kč za jednu marku. Tuším, že jsem dal dohromady asi 400 marek, což nebylo tak málo vzhledem k tomu, že tehdy jsem bral kolem 2.500 Kč čistého měsíčně. Od známého jsem věděl, že kožené salamandry v DDR stojí cca 200 - 300 marek. Protože bylo před vánocemi, žena mi ještě napsala co dalšího mám v DDR nakoupit. Tehdy u nás nebyla např. kokosová moučka, čočka atd. Určeného dne jsem pak vyrazil v brzkých ranních hodinách s kolegy z práce na Drážďany.
Na hranici jsme museli nejprve vyplnit a soudruhům celníkům předat celní a devizové prohlášení. Starší vědí o čem mluvím, mladší připomenu, že kvůli zamezení vývozu cenných věcí z republiky, devizových machinacím, šmelení atd. se do celního prohlášení musely vepsat všechny cennosti jako např. zlaté prsteny, jejich počet, typ fotoaparátu, kamery atd. Stejné věci jste museli pochopitelně přivézt i nazpátek, jinak by byly problémy. Režim výrazně omezoval vývoz valut do ciziny. Samozřejmě i do DDR byly omezené fin. prostředky, které šlo vyvézt. K tomu všemu se prováděly namátkové – osobní kontroly, kontroly zavazadel, zda náhodou nechcete soudruhy přečůrat a vyvézt např. o dvoje kalhoty navíc, než umožňovaly tehdejší celní a devizové předpisy.
Příjezd na celnici v době socialismu znamenal náhlou změnu nálady osazenstva celého autobusu či jiného dopravního prostředku. Kdo měl horší nervy, bylo na ně něm vidět jak lehce začíná zelenat v obavě, aby celníci nepřišli na to, že v ponožce převáží 50 na černo vyvážených západoněmeckých marek, popř. 100 dolarů. Měl jsem relativně bohatého kamaráda, který tehdy převážel několik set západoněmeckých marek. Část marek si schoval u mě. Když vešli dva celníci do autobusu a procházeli kolem nás uličkou, byl to zážitek. Kamarád měl z toho stresu zaraženou stolici na dva týdny.
Když jsme dorazili do Drážďan, hned jsem se vrhnul po obchodech s obuví. Jaké bylo mé zklamání, když jsem stále nikde nenarážel na mé vysněné salamandry. Kolem oběda jsem šel koupit kokosovou moučku. Nevím zda jsem špatně prodavačce sdělil požadované množství, ale namísto půl kila, mi v otevřeném papírovém pytli donesla navážené tři kila moučky. Kokos by vystačil pro celý autobus. Bylo mi trapné to odmítnout, tak jsem ten pytel vzal do podpaží – igelitku jsem neměl a zbylou část dne jsem pytel s moučkou nosil jako idiot po Drážďanech. Pomalu jsem rezignoval na salamandry, protože čas odjezdu se kvapem blížil. Pak se stal zázrak. V jedné boční ulici jsem je zahlédl. Kotníkové kožené salamandry s vnitřní kožešinkou. Cena byla tuším kolem 250 marek. Vlétl jsem do obchodu, opatrně odložil pytel s moučkou a požádal o mou velikost. Nastal však problém, desítky nebyly, pouze devítky. Celý zoufalý jsem požádal o ty devítky. Narval jsem se do nich. Palce jsem začal všelijak kroutit, abych se do bot vešel. Kousek jsem se i prošel. Tlak tam sice byl, ale vnitřní kožešina tento tlak učinila snesitelným. Řekl jsem si, boty trochu rozchodím a doma takové neseženu. Bylo rozhodnuto.
Bohužel, ani doma jsem je nerozchodil. Hlavně pravý palec mne tlačil jako hrom. Výsledek se dostavil rychle. Během tří měsíčního nošení salamandrů mi zarostl nehet u pravého palce. Byla to pěkná bolest. Musel jsem zajít k doktorce. Když uviděla ohnisaný palec prohlásila, že nehet musí okamžitě dolů. Dostal jsem na úvod koňskou injekci. Doktorka pak nehet uprostřed roztříhla a na dvě etapy strhla. Nic příjemného to rozhodně nebylo. Sestřička mi palec zavázala a řekla, že mne odveze sanitka domů, ať počkám v čekárně. Po dvou hodinách marného čekání jsem se na sanitku vykašlal a odbelhal se na tramvaj.
Tramvaj přijela po chvilce. Vidím to jako dnes. Z předních dveří u řidiče vylézá asi stokilová ženská s holí. Než jsem stačil uhnout, bába opřela hůl o zem a druhou nohou mi vší silou z výšky došlápla na zavázaný palec. Zařval jsem jako tur. Bolestí jsme myslel, že snesu vejce. Obvaz byl ve vteřině rudý od krve. Takže jsem se zase vrátil do čekárny polikliniky a vyčkal další hodinu na nový převaz.Když jsem konečně přijel domů, první co jsem udělal, otevřel botník a vysněné salamadry s chutí praštil do odpadkového koše. Děkuji bohu, že dnes již mohu se ženou jezdit např. do Vídně na vánoční grog a salamandry mám už dvacet let na háku.
Evžen Doležal
Dá se po padesátce naučit anglicky ?
Nevím jak Vy, já říkám, že dá, ale je to určitě pěkná fuška. Je to především o vůli. Vidím to na sobě. Jsem mírně pokročily student angličtiny, ale bohužel asi už 15 let. Typický false beginner. Když mne popadne nával zlosti na sebe jaký jsem vůl, že neumím pořádně žádný světový jazyk ( ruštinu záměrně nepočítám ), vrhnu se vždy znovu a znovu do učení angličtiny. Buď si koupím novou učebnici, SW program nebo se přihlásím do nějakého kursu. První týdny je to super, vůle je velká, učení postupuje relativně snadno. Jakmile narazím na předminulé a předpřítomné časy, mé nadšení začíná pomalu, ale jistě opadávat. Můj na jazyky asi přitroublý mozeček najednou přestává nějak chápat, že může existovat předminulo, předpřítomno, předbudoucno atd., prostě přijde jakýsi bloček.
Evžen Doležal
Novoroční přání blogaře.
Zhruba za hodinu bude pan Klaus promlouvat k lidu tradičním novoročním poselstvím o stavu české kotliny v r. 2009 a jeho výhledu do r. 2010. Pomalu probouzející se občané ČR usednout ( někteří s hadrem na hlavě) ke svým obrazovkám a vyslechnout mix několika optimistických i pesimistických varování a hodnocení o vývoji české ekonomiky a společnosti. Protože i já žiji ve svobodné zemi, dovolím si vyslovit své osobní - malé vyznání a přání. Uznávám, že je trochu neobvyklé, ale máme přece nový rok, tak proč to alespoň nezkusit že ?
Evžen Doležal
Pane Paumere, díky !
Jsem součástí party „napravo“ vyladěných padesátníků. Rádi debatujeme a filosofujeme o životě u sklenička vína či oroseného půllitru piva. Občas někteří z nás napíší osobě, která je pro nás něčím zajímává a pozveme ji, pokud má zájem, na kus řeči.
Evžen Doležal
Malé zamyšlení a vzkaz blogera.
Přes všechny současné peripetie jsem přesvědčen, že žijeme v krásné zemi i relativně solidní době. Většinou permanentně na něco nadáváme, ale ve skutečnosti se máme v drtivé většině dobře ( materiálně i duchovně ). Česká zakyslost je myslím trochu hraná póza. Když nás něco naštve založíme si blog, facebook a chrlíme svá vyznání, trápení a moudra ( jako teď já :--).
Evžen Doležal
Zakynthos 2009 - střípky z dovolené.
Je ráno 21. července a usilovně stláčím nafouknutý kufr, abych ho zapnul. Za pár hodin letíme se ženou na Zakynthos. Ještě jsme tam nebyli, tak se těšíme na nové zážitky. Už se vidím v Jónském moři. S naběhlou žílou na čele a vypětím všech sil se mi kufr podařilo zapnout. Manželce říkám: „Holka ten kufr je těžkej jako prase, cos tam proboha všechno dala ? Vždyť váží skoro 30 kg. To je pomalu na tříselnou kýlu. Mne u moře stačí dvoje krátké kalhoty a pár triček. Ten kousek nést vydržíš. Můžeme mít 20 kg na osobu a my máme dohromady jeden kufr“, odvětila manželka a vzápětí už vyrážíme na letiště.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1749x