Dá se po padesátce naučit anglicky ?

Nevím jak Vy, já říkám, že dá, ale je to určitě pěkná fuška. Je to především o vůli. Vidím to na sobě. Jsem mírně pokročily student angličtiny, ale bohužel  asi už 15 let. Typický false beginner.   Když mne popadne  nával zlosti na sebe jaký jsem vůl, že neumím pořádně žádný světový jazyk ( ruštinu  záměrně nepočítám ), vrhnu se vždy znovu a znovu do učení angličtiny. Buď si koupím novou učebnici, SW program nebo se přihlásím do nějakého kursu. První týdny je to super, vůle je velká, učení postupuje relativně snadno. Jakmile narazím na předminulé a předpřítomné časy, mé nadšení začíná pomalu, ale jistě opadávat. Můj na jazyky asi přitroublý mozeček najednou přestává nějak chápat, že může existovat předminulo, předpřítomno, předbudoucno atd.,  prostě přijde jakýsi bloček.  

Před cca 15 lety jsem chodil s kolegy na zázračný kurs – tzv. superlearning.  Nádherná učebna, milí učitelé i kolegové, výborná káva při breaku. Kdo nezná tuto metodu výuky cizích jazyů Bulhara Georgi Lozanova, připomenu, že je založena na našem podvědomí, sugestopedii záření alfa, beta, gama meditační hudbě atd.  Je to úplná věda a hlavně dobrý marketingový produkt.  Člověk při výuce leží / sedí a poslouchá např. za pomoci  sluchátek  v určité frekvenční hladině cizí text / meditační hudbu. Naše podvědomí si má pak lépe zapamatovat předmětný text, např. slovíčka i následnou konverzaci. Já si dal sluchátka a ve vteřině usnul jako špalek. Když jsem se probral s hrůzou jsem zjistil, že mé podvědomý si zapamatovalo kulový. Chvíli mne i napadlo zda nějaké podvědomí vůbec mám. Někdy jsme zase měli skupinově napodobovat v angličtině různá zvířátka. Uznejte sami, předvádět ve čtyřiceti letech, že duck dělá gaga, či pig chrocho, mne moc nenaplňovalo uspokojením. Navíc kurs stál deset tisíc. Žena, když při dovolené v Itálii zjistila mé jazykové vybavení konstatovala, že si za kursovné mohla v Itálii raději koupit kožený kabát.  Tehdy si zakoupila tuším jen blůzku a při domluvě s prodavačem to vypadalo, že  Ital se naučí dříve mluvit plynule česky, než já ze sebe vykoktám pár souvislých vět anglicky To pomíjím skutečnost, že jsem při rozhovoru Italovi málem  vypíchnul obě očíčka, jak jsem vehementně šermoval rukama.

Zajímavé je, že když si dám pár piv, tak se ten jazykový blok záhadně odstraní a s přísedícím cizincem se  anglicky vcelku solidně domluvím. Pravdou je, že to pak vyjde  dost draho a za chvíli bych měl nos jako klaun. Před třemi lety jsem tak získal i nového kamaráda  Vessu -  jednoho Fina z Tampere. V hospodě jsme spolu u hokejového přenosu  něco vypili a já ho pak pozval  na druhý den na oběd domů. Žena byla tehdy hrozně ráda. Navařila horu jídla,  Vessa byl však po opici a moc mu nechutnalo. Vypil jen celou vodku Finland a pak nám usnul v křesle. Nutno dodat, že druhý den přinesl ženě obrovský puget a omluvil se ji. Mohu potvrdit, že když Fin začne pít, Čech nemá šanci. Skandinávci jsou vůbec velmi dobře jazykově vybaveni. Nevím jak to dělají, ale zřejmě ten výukový systém mají lépe připravený. Tady se lidé roky učí jazyky ( mohu potvrdit ) a po iks letech hovoří stále jako Jakuti ( nic proti Jakutům ).

Samozřejmě jsem chodil i na mírné začátečníky  do klasického kursu. Start jsem měl vždy dobrý, ale po 2 měsících mne poněkud chápavější i  mladší spolužáci začali nějak unikat, což mne deprimovalo.

Zkusil jsem doma rovněž i angličtinu pro samouky, ale vždy záhadně skončil u dvanácté lekce. Slovníků a různých učebnic angličtiny mám doma na polici asi tři metry běžné. Přiznám se, že žena mi občas právem nadává, když na nich utírá prach. Já se pak cítím zahanben. Původně jsem si plánoval, že se dobře naučím anglicky do pěti let po revoluci ( tj. do 38 let ). Pak jsme to posunul na věk 45, potom na padesát a teď jsme si dal poslední termín – 55 let. Manželce jsem řekl, že když to nesplním, ať mi pak anglický slovník dá aspoň do rakve, tam budu mít času dost.

Já vím, je to má vina, že jsem jelito na jazyky, ale pořád věřím, že se anglicky naučím. Vždyť dnes bez pořádné angličtiny jste při hledání místa člověkem druhé kategorie, a to můžete mít pět vysokých škol. Navíc stále mi zní slova mého učitele na němčinu, že mám údajně cit pro cizí jazyky. Je však pravdou, že učitel to byl již poněkud postarší a i méně doslýchavý, tak nevím.

Ale já to přesto nevzdávám. Zjistil jsem, kde dělám při výuce hlavní chyby.  Učím se ve vlnách, tj. nepravidelně, nemám v tom žádný systém, dále zde byla malá vůle a hlavně mi chyběla i správná motivace. To vše chci změnit. Koncem uplynulého roku jsem to opět rozjel. Mám nový výukový program „Landi“ a připadá mi fakt docela dobrý. I ty gramatické časy jsou zde nějak lépe pochopitelné. Navíc dcera nám odjela vloni studovat do USA ( New Yersay), tak mám zvýšenou motivaci. Přiletěla nám letos na vánoce. Má tam už i známost. Co kdyby náhodou přiletěl i její přítel do ČR, že ?  Stále tedy trvá můj sen – naučit se slušně  anglicky a podívat se do vysněného N.Y.  Doufám se mi ten sen podaří konečně splnit.

I promised to myself  I will fight !!!