Škaredá středa aneb nikdo není nepostradatelný.

Díky výkonu naší fotbalové reprezentace se Slovenskem jsme v Čechách měli škaredou středu o týden dříve.  Jidáš  na škaredou středu zradil Krista, nás – fotbalové fanoušky přístup některých reprezentantů nejen při zápase, ale i  po zápase. Hodinku a půl zápase se Slovenskem se sedm, možná osm ( Jankulowski svou účast popírá ), zapíjelo svůj pozápasový „bol“ v přítomnosti sličných kočiček. Bulvární i nebulvární deníky toto randez-vous  propíraly ze všech stran. Samozřejmě je něco jiného zapíjet úspěch, ale dráždit lidi po prohraném zápase dokáže jen skutečný hňup.

Člověk žasne jaký je asi vztah těch několika fotbalistů k reprezentaci. Co si o sobě  tyto „pseudohvězdy“ myslí. Na hřišti neviditelní a svými výkony soupeři neškodní hráči si repre sraz zaměnili za pijácký výlet. Ze strejdy Rady a realizačního týmu mají srandu. Na novináře kašlou, co je budou otravovat. Na západě od nás je ignorování novinářů, kteří zastupují fotbalové fanoušky, jev takřka nemožný. To se netýká jen našich uražených hvězd. Problém je, že nejsou jasně nastavená pravidla od ČMFS.  Toto strahovské panoptikum řeší více své kšefty než fotbal jako takový. Počínaje Mokrým a konče Lubasem bych je ze Strahova hnal svinským krokem až na Smíchov. Je jasné, že musí začít střídání stráží. Nyní je fotbalová kvalifikace z 90 % ztracena.  I účast v baráži je v rovině science fiction. Hrozí nám reálně sešup do slabšího výkonnostního koše, což s sebou přinese vylosování  těžších soupeřů v kvalifikacích na ME a MS. Kredit české kopané začíná v Evropě  od r. 2005 pomalu, ale jistě upadat.

 Na tomto propadu má myslím vliv i jeden faktor, který naše media v minulých dnech moc nezmiňovala. Tím je nedostatek skutečně kvalitních trenérů. Kecům o tom, že je máme moc nevěřím ( Hašek, Jarolím, Komňacký mi teď prominou). Naši trenéři se spokojují  s málem. Nejsou důslední  a milují zaběhnuté stereotypy. Neumí hráče motivovat a trestat za to, když na hřišti neodvedou 100 % výkon. Kvůli slabší „lavičce“ a zájmů bafuňářů u nás často hrají i hráči, kteří zápasy doslova odchodí. Nemusí se dařit, ale vezměme si např. tempo hry  a nasazení hráčů naší I. ligy.  Deficit rychlosti, obratnosti, dynamiky a fotbalové kreativity je do očí bijící. Po vstřelení branky se dosud  nevýrazné tempo ještě zvolní. Úroveň některých ligových utkání je někdy až tristní. A co trenéři ? Ti po zoufalém výkonu svých svěřenců prohlásí fráze o bojovnosti ( tedy věci zcela samozřejmé ) a spokojenosti s třemi body. Přitom hráči u nás  hrají vesměs jen jedno ligové utkání za týden. Proč nemá např. každý hráč vypracován individuální tréninkový plán na zlepšování svých nedostatků ? Proč všichni trénují se všemi hráči všechno stejně ? Kde jsou kondiční trenéři, když dynamika hráčů naší I.ligy hluboce zaostává za zeměmi na jihu či západu od nás ?

Všechno není jen o penězích.  Proč má např. druholigová Bohemka plný „Ďolíček“? Protože hráči na naše poměry předvádějí relativně atraktivní  „anglický styl fotbalu. Tedy plný nasazení, soubojů a divák toto ocení, i když se vždy  nevyhraje. Dokonce ocení i  fotbalové nedostatky. Je třeba změnit zavedené stereotypy. Hráči si stěžují na poloprázdné tribuny na zápasech I. ligy. Ale proč chodit na zápasy, na kterých je největším zážitkem poločasová klobása. Fotbal chce jisté sebeobětování, tj. výkon na samé hranici svých fyzických schopností, jinak není naděje na úspěch. Ten český – pohodlný a vyčůraný styl již nemá v současné Evropě  šanci na úspěch. V české 1. lize rotují až na světlé výjimky stále stejná trenérská jména. Chybí nová krev. Na obranu trenérů musím říci, že někdy nemají na koncepční práci čas, úspěch se vyžaduje ihned, do fotbalu kecají majitelé, kteří mají sice peníze, ale fotbalu nerozumí.

 Je jasné, že např. tréninky musí být vedeny v zápasovém  tempu, nikoli jako je tomu u nás, kde vidíte vyklusávání unuděných hráčů na hřišti, kteří si na závěr tréninku zahrají na dvě branky. Přitom UEFA i FIFA dávají svým svazům různé CD s moderními tréninkovými jednotkami, pořádají semináře atd.  Musí  zde však být zájem trenérů učit se novým trendům v taktice, tedy pracovat na sobě a nezakrnět. U nás je zvlášť kritická situace  u mládeže. Zde trénují často lidé, kteří mají jen rádi fotbal a tu nejnižší fotbalovou kvalifikaci, ale jsou bez větších teoretických znalostí. Od žáčků se nesmyslně preferuje taktika a body za vítězství, nikoli kreativita a rozvoj fotbalové osobnosti jako takové. Bez fotbalových center, kde budou působit profesionální trenéři nemůžeme mít kvalitní fotbalové podhoubí. Zářný a pozitivní příklad úspěšné práce s mladými talenty je vidět např. u Ajaxu Amsterdam, ale celém Nizozemí jako takovém.  Abych se vrátil k mejdanu našich hvězd. Jsem pro to, aby hráč, který se již podruhé či vícekrát dopustil takovéhoto chování byl  z reprezentace dočasně vyřazen. Pokud se neomluví za své hloupé chování fotbalové veřejnosti, nemá v národním mužstvu co pohledávat. Hoši jsou finančně za vodou a někteří ztratili jednak pokoru, ale i motivaci, protože na ME i MS již byli a stávající propadák je až tak nebolí. O to víc jsem zklamán např. z Fenina, který herně rok ve Frankfurtu stagnuje, ve fotbale až tak moc zatím nedokázal, ale o to více si svou  herní frustraci užívá na repre srazech. Ne, nejde mi o moralizování, ale člověka naštve, když hráči odfláknou stěžejní zápas kvalifikace a pak si v klídku jdou užívat.Doufám, že ve středu nově zvolený trenér ( ani na moment neuvažuji, že Rada přežije ), při nejbližší nominaci a srazu české reprezentace přihlédne k opakovaným excesům některých tzv. nepostradatelných hráčů a na zářijový zápas se Slovenskem je nepozve. Je třeba jasně a hlavně rychle vydat signál, že nikdo není nepostradatelný. Osobně se však obávám, že k tomuto kroku žádný český trenér nenajde odvahu. Možná jeden, pan Zeman, ale ten asi nebude v hledáčku funkcionářů strahovského panoptika.