Evžen Doležal

Moje první pedikúra.

15. 07. 2009 20:10:21
V pátek mi žena oznámila: „Objednala jsem tě v neděli ve 14.00 hod. na pedikúru. Musíš jít s dobou. Je to už ostuda. Je ti přes padesát a ještě jsi nikdy nebyl na pedikúře. Máme před dovolenou, trpíš na kuří oka, tak tam půjdeš se mnou. Já si nechám udělat nehty, ty nohy. Už se na tebe nemůžu koukat, to nevidíš sám, jaký hrozný ty chodidla máš . Každý moderní muž na pedikúru chodí běžně, ty máš nohy zespodu jako nosorožec, tobě už ani pemza nepomůže.“

Co blázníš“, zvolal jsem. „Víš dobře, že na tohle já nejsem, mladá holka se mi bude dloubat v nohách. Teď se mi navíc udělala dvě kuří oka. No právě, tam ti kuří oka odstraní a budeš mít pokoj“, kontrovala žena. „V neděli je tenis“, pokusil jsem se naposledy uniknout, ale bylo to marný. Jak se blížila 14.00 nedělní hodina začalo se mi rosit čelo. Asi třikrát jsem si po obědě umyl nohy a namazal je nějakým balzámem, abych byl ready.

Úderem 14.00 hod. jsme společně vstoupili do nového studia „Beauty Nails“. Majitelem studia byl sympatický Vietnamec. Tři pohledné Vietnamky a jeden Vietnamec tvořili personál. Studio bylo skutečně krásně zařízené, vše svítilo novotou. Ženy se hned ujal Vietnamec a začal ji neskutečně šikovně obrušovat nehty malinkatou rozbrušovačkou. Koukal jsem na to jako puk. Vzadu studia jsem zahlédl zákaznici, která měla nohy ponořené v moderní keramické vaničce. Vanička měla různé ovladače a trysky. Jedna z přítomných Vietnamek mluvila česky lépe než-li já. Ta se mi bohužel neujala. Zezadu jsem náhle uslyšel: „Dobý dén“. Otočil jsem se a spatřil malinkatou Vietnamku, která se na mne krásně usmívala.

„Ježíši marja“, holka nešťastná, až uvidíš mé haksny, vrátíš se hned do Vietnamu nebo rychle změníš profesi, napadlo mne hned. Došli jsme k volnému koženému křeslu, které bylo na dálkové ovládání. Křesílko to bylo parádní. Na pokyn Vietnamky jsem si sundal ponožky, boty, vykasal kalhoty a uvelebil se do křesla. Nohy jsem položil na okraj keramické vaničky a ručníky zde položené. Malinkatá Vietnamka napustila vaničku, do vody nasypala nějaký modrý prášek. Lehce mi naznačila, že mám nohy dát do vody, což jsem udělal. Už po dvou vteřinách jsme měl obě nohy červené jako rak, voda byla děsně horká. Chvilku jsem to vydržel, ale dál už to nešlo.

„Horký“, řekl jsem pedikérce, která se na mne vyděšeně podívala. „Hoký?“ „Moc hoký“, přitakal jsem. Asi na pátý pokus byla voda naředěna tak, že mé nohy teplotu vody už vydržely. Zřejmě z té horké vody jsem se na křesle během minuty pěkně zpotil. Pedikérka ke mne přišla a zapnula mi dálkové ovládání ke křeslu. Ve vteřině začalo pořádné masírování zad. Byly to pořádné rázy. Protože mám ze sportování v pytli ploténky, řekl jsem si po chvíli, že déle jak 10 minut to masírování zad nevydržím. Mezitím si pedikérka připravovala různé nůžtičky, skalpelíčky a mastičky. Vzájemně jsme se na sebe přiblble culili, ale nemluvili. Když už mne masírování lezlo na nervy, rozhodl jsem se to změnit. Vzal jsem ovladač a zmačknul knoflík na vypnutí. Pak jsem zmačknul ještě další knoflík a čekal co se bude dít. Masírování skutečně ustalo. Pedikérka naznačila, že mám rozmočenou nohu vyndat na kraj vaničky. Moje noha byla větší než její hlava. K tomu se zespodu na ní smála má kuří oka. Pedikérka začala obřad. Nevím jestli jsem byl jejím prvním zákazníkem v ČR, ale po skončení prvního kola „obřízky“ mých paznehtů, mi čtyři krvácely.

Pedikérka krvácení zastavovala nějakým modrým gelem, který ji po chvilce došel.

Mezitím jsem začal pociťovat, že se mi nějak začíná zahřívat zadek. Hned mne napadlo, že jsem si omylem pustil spodní vyhřívání. Nenápadně jsem si vzal ovladač a začal hledat vypínání. Když už to vypadalo, že mi neodvratně chytne konečník, podařilo se mi vyhřívání vypnout. Už jsem neměl červené jen nohy, ale i obličej. Jako zapařený hřib jsem absolvoval druhou „obřízku“ a následné všelijaké pilování a rašplování. Z deseti prstů mne celkově 8 krvácelo, ale bylo mi to fuk. Když si moje pedikérka šlo pro třetí vodičku na zastavování krvácení, viděl jsem jen ustaranou tvář majitele. S postupem času se různých odstříhnutých kůžiček nahromadila pěkná hromádka, možná by bylo i na malou kšiltovku.

Pořád jsem čekal, kdy dojde na ta kuří oka, ale kupodivu nedošlo. Možná to bylo dobře, jinak bych na tom křesle seděl ještě teď. Proběhlo přijemné dvojité natírání lýtek a chodidel nějakým olejem a mastí. Na závěr mne pedikérka lehce namasírovala nohy a každý prst na nohách mi pak zvláštním lusknutím povytáhla. U vytahování palců na nohou jsem se o pedikérku bál, aby nepřišla ke zdravotní újmě. Vše to trvalo cca 50 minut. Měl jsem dojem, že i má pedikérka byla ke konci na pokraji vyčerpání. Přesto mi s úsměvem podala boty. Prošel jsem kolem ženy, které zrovna šikovná Vietnamka kreslila nějakou kytičku na palci u nohy. Ženě jsem špitl do ucha, že pro ni přijedu později. Doma jsem si sedl do křesla, vzal dvě náplasti na kuří oka a nalepil je na patřičná místa. Natáhl jsem se poté na gauč, protože promasírované ploténky se začaly „probouzet“. No nic, řekl jsem si, kuří oka jsem si sice přivezl zpátky domů, ale už vím, co je moderní pedikúra.

Až doma ležející a pozorující své „obřezané paznehtíky“, jsem konečně jsem pochopil jak primitivně jsem do té doby žil.
Autor: Evžen Doležal | karma: 28.87 | přečteno: 4772 ×
Poslední články autora