Zakynthos 2009 - střípky z dovolené.

Je ráno 21. července a usilovně stláčím nafouknutý kufr, abych ho zapnul.  Za pár hodin letíme se ženou na Zakynthos. Ještě jsme tam nebyli, tak se těšíme na nové zážitky. Už se vidím v Jónském moři. S naběhlou žílou na čele a vypětím všech sil se mi kufr podařilo zapnout. Manželce říkám: „Holka ten kufr je těžkej jako prase, cos tam proboha všechno dala ?  Vždyť váží skoro 30 kg. To je pomalu na tříselnou kýlu. Mne u moře stačí dvoje krátké kalhoty a pár triček. Ten kousek nést vydržíš. Můžeme mít 20 kg na osobu a my máme dohromady jeden kufr“, odvětila manželka a vzápětí už vyrážíme na letiště.

Odbavení „loďáku“ proběhlo  bez problémů. S příruční taškou zavěšenou na rameni kráčím k závěrečné odbavovací kontrole. „Pane, prosím, ukažte mi co máte v příruční tašce“, požádala mne  pracovnice u rentgenového zařízení zavazadel. „Vyndejte mi zespodu ty krémy“. Vyndal jsem následně asi kilový sáček  plný různých opalovacích krémů. Bylo jich opravu požehnaně.„To nesmíte brát do letadla, můžete je vyhodit nebo příruční tašku poslat jako normální zavazadlo“. Jako správní Češi volíme druhou variantu. „Já jsem nevěděl, že z našich krémů se bude natírat polovina turistů na Zakynthosu“, říkám ženě cestou na opětovné odbavení zavazadla. „Ty jsi vzala snad i krémy, se kterými jsme jezdili za bolševika na Rujánu, ne ? Manželka raději mlčela, protože viděla jak se mi nadouvá volátko, a to nemá se mnou cenu polemizovat.

Let proběhl bez problému, pouze kus masa a omáčky mi při jídle upadl na tričko, ale to vem čert. Po odbavení nasedáme do autobusu a za dvacet minut zastavujeme v letovisku Tsilivi před hotelem Jupiter. Zvenku vypadá hotýlek vcelku pěkně. Uvnitř je vidět, že hotel má už svá nejlepší léta za sebou, ale na těch deset dnů to bohatě stačí. Pokoj má pěknou terasu situovanou na západní stranu, tak jsme spokojení. Po vybalení kufru říkám ženě, že musíme do zástrček dát „Raid“ proti komárům, protože kdyby byl na celém Zakynthosu jeden komár, mne si 100 % najde.

Následuje obhlídka městečka, taveren, obchůdků  a hlavně pláže vhodné pro naše vegetování. Moře bylo fantasticky čisté a teplé, prostě nádhera. Hned jsem si zaplaval k bójím a bylo mi krásně. První večer zmoženi cestou a prvními zážitky jsme zasedli na terasu a v klídku popíjeli, pozorujíc ruch pod naším hotelem.  Hotel byl od hlavní cesty cca 50 m a sem a tam projelo nějaké vozidlo. Nenapadlo nás, že by měl být v noci nějaký větší hluk. Ale byl. Od půlnoci do tří do rána se tam začaly prohánět řidiči s motorkami, které vyluzovaly hrozné zvuky. Když přestaly motorky, začal kravál jako když zvoní staré české tramvaje, co mívaly průvodčího a otevřené dveře. Vyběhl jsem na terasu a vidím jak ulicí uhání několik kočárů s koňmi, na nich seděli vozkové a spokojení turisté. Vozkové na sebe a všechny míjející mladé holky zvonili jako blázen. Když už jsme si nad ránem myslel, že usnu na delší dobu projela nám pod okny kolona aut s mladými Řeky, kterým hrála autorádia snad na 1000 decibelů.  V tu chvíli jsem si řekl, teď mít na noze Wibramky s ocelovou špičkou, tak ty řecký hejsky nakopnu do prdele tak, že jim zarazím stolici na tři týdny. Již napůl v limbu jsem si vzpomněl na katalog, který hovořil, že hotel se nachází na klidném místě nedaleko centra. Kupodivu další noci, i když byl kravál skoro stále stejný, jsme si na něj nějak zvykli a někdy spali i hodinu vcelku.

Ráno jsem si dle rady manželky řádně natřel tělíčko asi třemi krémy a vyrazili jsme na pláž.Zde jsme si pronajali lehátka se slunečníkem a začali se kochat krásou mořské hladiny. Já se chtěl kochat i krásou místních turistek, ale prakticky celou dovolenou jsem jen paběrkoval. Řekyně nic moc, Angličanky jakbysmet. Pouze jednou mne vyděsila jedna asi 55 ti letá Němka, která vážila cca 150 kg, když si lehla na lehátko blízko nás. Zrovna jsem jedl nektarinku, když Němka nasadila nahoře bez. Málem jsme spolkl i pecku. Jedno její prso vážilo víc jak moje hlava. První večer žena na pokoji říká: „Člověče, ty jsi červenej jako podsvinče“. Vždyť jsem se namazal těmi tvými krémy, dvacítkou a rypák mám stejně červenej jako klaun. Co to je za krémy ? To víš, tady je sluníčko silný, to není jako u nás,“ odvětila mi žena

Na neděli jsme si zaplatili celodenní výlet lodí kolem ostrova Zakynthos. Těšili jsme se na „Modré jeskyně“ a známou pláž Navagio s piráckým vrakem.  Vypluli jsme z hlavního města „Zante“ kolem desáté hodiny. Loď byla na česká měřítka relativně velká, vešlo se na asi 250 českých a slovenských turistů. Zpočátku byla plavba klidná. Na severním cípu ostrova, kdy jsme viděli „Modré jeskyně“ se však najednou zvedly pěkné vlny, tak 1 – 2 metry vysoké. Loď se začala řádně kymácet. Musela se vyklidit horní paluba a začalo rozdávání sáčků na zvracení. Když jsme viděl, že i řečtí kluci na baru jsou bledí, tušil, že ty vlny asi malé opravdu nejsou. Začal jsem pozorovat lidi kolem. Každý měl kožený výraz a strach v očích. Na lodi zcela ustala společenská konverzace. Vedle mne seděla bledá paní. Vycítil jsem svoji šanci. Miluji černý humor, tak říkám ženě: „Nějak se mi to nelíbí, jdu se podívat na kapitánský můstek. Něco se asi děje.“. Paní vedle v obličeji lehce zmodrala. Odešel jsem na záchod a po chvíli se vrátil. „Tak co“, řekla žena. „Představ si, že na můstku u kormidla stojí naše průvodkyně. Když jsem se ji zeptal, kde je kapitán, tak prý šel na velkou. Chápeš to, loď ve vlnách a kapitán sedí na záchodě, doufejme, že nedostal zácpu. „Možná ta loď má nějaký  autopilot“, dodala má žena. Paní za mnou už skoro nedýchala. Pokračoval jsem. „Ptal jsem průvodkyně kolik, že je na lodi záchranných vest, prý 200, ale lidí je 250. To nechci vidět ten frmol, kdyby se něco stalo“. Naslouchající paní za mnou myslím překonala  první infarkt.

V tom nám do mikrofonu průvodkyně nervózním oznámila, že z důvodu velkých vln kapitán musí obrátit loď a vrátit se zpět do přístavu. Poté dodala, že takovéto vlny tu prý několik let nebyly. Vzápětí se loď skutečně obrátila a nabrala zpáteční kurs. Paní vedle mne oslovila: „Ježimarjá, já mám takový strach, myslíte, že to dobře dopadne ? To víte, že jo“, upokojuji vyděšenou paní. „Ženy a děti dostanou vesty jako první a břeh je daleko cca 500 m, voda je teplá, i kdyby se něco stalo pobřežní hlídka vás do večera najde. Ježišikriste, já už v životě na loď nevlezu“, vykřikla paní po infarktu. Nakonec jsme dorazili do přístavu v pořádku. Sice jsme viděli jen půlku ostrova, ale podle reakcí lidí kolem to nikomu nevadilo. Jak jde Čechům o „kinďák“, zapomenout si i stěžovat.

Ačkoliv jsem se obával komárů, za celých deset nocí jsme na pokoji objevili pouze dva. Jeden z nich mne v noci pěkně pokousal. Ráno ho manželka nalezla vyčerpaného sedět v koupelně na stěně. Zavolala mi ať se na něj jdu podívat. Řeknu vám, že ten hajzl vážil snad půl deka. Tak velkého komára jsem ještě neviděl. Říkám ženě: „Ten šmejd má v sobě krevní skupiny všech turistů od zahájení letní sezóny“. Vzal jsem ručník a s chutí jsem mu jednu fláknul. „Tak to máš ty noční bodance“ a vítězně jsem vyšel z koupelny.

V řecké taverně jsme si náramně vychutnal  vítězství Sparty nad Panathenaikosem. Řeci jsou blázni do fotbalu. Já a jediný Polák jsme fandili Spartě. Po každém gólu Sparty a mém velkém řevu,  se na mne otočilo nejméně třicet řeckých hlav s výrazem, který se nedá popsat.

Jeden den jsme se jeli podívat také do hlavního města - Zante. Časový rozpis odjezdů busů uvedený na zastávkách nelze brát doslovně. V praxi je třeba přidat  těch 15 – 20 minut navíc. Řeci jsou jak známo pohodáři. Určitě to dělá to podnebí a hlavně moře. Plánovali jsme odjezd ze Zanté ve 14.00 hod.  Zanté je vcelku malé a přehledné město. V zásadě zabloudit se tam nedá, nám se to se ženou podařilo bez větších problémů. Je pravdou, že jsme bus ve 14.00 hod. stihli, ale na zástavku jsme přišli celí říční a já byl po tom úprku zapařený jako hřib. Večer na pokoji povídám ženě, holka mně se nadělaly nějaké pupínky v rozkroku. „To jsi zapruzenej z toho běhu na bus“ sdělila mi žena. Na to byl dobrý „Aviril baby“, když byly naše děti malinkatý. To mám snad ve 52 letech shánět na Zakynthosu Aviril baby“, odvětil jsme nevrle. „Já mám tady jednu mast na hemeroidy, tou si to večer namaž“, poradila mi žena. I tak jsem učinil. Nikdy bych nevěřil, že taková mast má účinky i na taneční kreativitu. Ráno jsem vlezl do moře a během minuty jsem uměl kozáčka i pod vodou. Pupínky v mořské vodě a ta mast vykonaly své, ale je pravda, že během dne se to srovnalo.

V našem hotelu jinak výborně vařili. Měli jsme bufet, který je v Řecku sice chudší než-li ve Španělsku či Egyptě, ale bohatě to stačilo. Tsilivi je po Laganosu druhé největší letovisko na Zakynthosu. Letovisko zaplňuje především klientela z Velké Británie. Tipoval jsem, že tak 60 % turistů z hotelů bylo z U.K. Já ty kluky anglický miloval. 80 % z nich nedošla dále než-li k hotelovému bazénu, tam ulehli na lehátka a celý den chlastali. Většina z nich nevěděla, kudy se jde na pláž a kde je vlastně to moře, ale jim to vůbec nechybělo. Trochu na škodu je, že řecké taverny se již plně U.K. klientele přizpůsobily, takže najít „typickou“ řeckou tavernu, kde uslyšíte výlučně řecké melodie a hlavně uvidíte / vyzkoušíte  i oblíbený tanec „Zorba“ , začíná být docela problém.  O cenách jídla a pití se nemá cenu bavit. Koho to zajímá, najde si patřičné informace na netu.

Nám se dovolená rozhodně vydařila. Nikde a nikdy není nic ideálního. Život je o zážitcích a taky o srandě, a tu já túze rád.

Včera jsme se ze Zakynthosu ve zdraví vrátili, nahradili nás další turisté, protože letní show must go on.