Je to takové, jaké to je.

Tak máme za sebou další týden. Přinesl nám pád vlády a mraky domácích i zahraničních komentářů k této události. Přinesl i vztek a rozčarování většiny a škodolibou radost menšiny ( doufám ) obyvatel naší země.    

Všichni dohromady jsme  zároveň  asi i nějak přepolitizování. Valí se to na nás ze všech stran už dvacet let.  Aféry, podrazy, hulvátství a nikdy nekončící bolševická nestoudnost je naším každodenním chlebem. Zdá se, že až v kolumbáriu si od politiky konečně odpočineme. Proč tomu tak vůbec je ? Neměli bychom spíše naplno žít  a nezabývat se stále dokola těmi potentáty nahoře ?  Prostě se jaksi zapouzdřit a ignorovat  – Ty nahoře. Ty nahoře nás přeci potřebují jen při volbách a občas při průzkumech veřejného mínění, aby zjistili  zda ještě žijeme a jak je máme rádi. Ne, to by asi nebylo to správné řešení. Na  pasivitu a slepotu občanů a  hlavně novinářů Ty nahoře jen čekají.

Občas si vzpomenu na ředitele potravinářské firmy, kde jsem po revoluci nějakou dobu pracoval jako právník a zároveň tajemník představenstva. Při jednom zasedání představenstva, kde se probíraly nelichotivé hospodářské výsledky společnosti, byl ředitel jedním z členů představenstva osloven, aby odůvodnil příčiny  špatných výsledků. Všichni čekali sofistikované ekonomické zhodnocení situace, načež ředitel vstal a prohlásil památnou větu: „Pánové, je to takové, jaké to je“.  Zástupci privatizačních fondů na sebe tehdy vyděšeně pohlédli s výrazem kdo, že jim to ten majetek spravuje. Jeden z nich se opět nesměle zeptal. „A  jaké to tedy je“, pane řediteli ?  Ředitel  kontroval, „ Vždyť říkám, takové jaké to je, pánové“.  Pak už se nikdo na nic neptal a já věděl, že lepšího ředitele v tržní ekonomice už v životě nepotkám.

Myslím si že i na  zhodnocení naší současné politické situace se dá použít pro mne nadčasové rčení - je to takové, jaké to je. Koneckonců řečené zjednodušeně platí i pro náš soukromý a  pracovní  život, naše životní prostředí atd.  Žijeme a máme se tak na co nám stačí naše schopnosti, síly a někdy ta trocha štěstí. Mluvím o běžném životě, nikoli o životě Těch nahoře. Žádný strom neroste až do nebe, to platí naštěstí pro každého – i pro Ty nahoře. Tempo života se zrychluje, na vše je méně času, každý musíme být dynamický, flexibilní, hovořit anglicky, jinak se nebude mít moc dobře. To si nestěžuji, to je fakt, jinak to v životě nejde.

Každý však máme možnost  životní situace a informace  hodnotit z  více úhlů pohledu. Záleží jen na nás jaký ten pohled zvolíme. Jsou lidé, kteří se z každé negativní zprávy hroutí a mají deprese, jiní mají ze stejné události legraci. Postoje jedince pochopitelně ovlivňují  jeho životní zkušenosti, geny, vzdělání, výchova, smysl pro humor, ale třeba  i  znamení, ve kterém se narodil. Podstatné je, že „jaké to je“, do jisté míry ovlivňujeme my sami, svým jednáním a přístupem. Nikdo nežijeme ve vzduchoprázdnu.

Jestliže v době voleb jezdíme raději na chalupy,  jako troubové  věříme a dáváme hlasy lidem, kteří evidentně lžou a slibují každému nezodpovědně bolševický ráj na zemi, aniž řeknou, kde to na to vzít a kvůli „uspořené“  třiceti koruně  nelitujeme stát  hodinové fronty před lékárnami, nemůžeme se divit, že je to takové, jaké to je. Takovýmto jedincům většinou ani nevadí jaké to teď je, naopak.

Samozřejmě, že vždycky to musí být takové „jaké to je“.  Ale jde přeci o to  jaký z toho má člověk vnitřní pocit. Většině normálních lidí v této zemi nebude vadit“ jaké to je“, kdyby se  např. za své politiky nemusela stydět.  I  mne samému vadí jaké to teď je. Přiznám se, že mi to skoro až s.….  Na druhou stranu jsem optimista. Přes všechny ty současné i budoucí peripetie věřím, že je u nás většina slušných a normálních lidí, kteří se nenechají opít rohlíkem. Jen doufám, aby tito slušní a normální lidé zase před odjezdem na chalupy nezapomněli, že na podzim t.r. se bude rozhodovat na pár let dopředu jaké to u nás bude !  Mějme na paměti, že na naši lenost, liknavost a bohorovnost s radostí čeká rudo – oranžová sedmá kavalerie.

 P.S.Ještě se k něčemu přiznám. Osobně mi na můj cévní systém dělá moc dobře, když vidím v TV vytočeného Paroubka. Zjistil jsem, že když Jirka celý zbrunátní vztekem a zpotí se mu i jeho pověstná bradavička -  mne se hned  srovná krevní tlak i bez prášku. Napadlo mne, že by nebylo od věci  vytáčet Jirku Paroubka denně a ušetřit si  tím zbytečné výdaje za léky.  Myslím si, že takové  denní předčítání  Kubiceho zprávy  Jirkovi na pokračování by udělalo své, nemyslíte ?